Nekromancie

7. srpna 2008 v 10:22 | Kira |  Nekromancie
Obor nekromancie halí tajemství. Aby se naučil temnému umění, musí uchazeč vyhledat nekromanta a stát se jeho učedníkem, nebo získat jednu ze zakázaných knih, jakou je například Liber Mortis či jedna z Devíti knih Nagašových.

Najít učitele má svá zjevná úskalí. Nekromanté se straní přítomnosti živých, aby se vyhnuli odhalení. Krom toho vzhledem k jejich pověsti a obvyklému šílenství je možná bezpečnější hledat knihy. Mnoho rádoby nekromantů skončí jako sloužící svých učitelů ve věčném živoucím pekle jako oživené mrtvoly.

Zakázané knihy mají svá vlastní nebezpečí. Nekromantské učení v těchto knihách je psáno inkoustem z lidské krve na kůžích smrtelníků. Jen nejhouževnatější mohou číst tyto svazky a zachovat si příčetnost. Vyprávějí o strašných tajemstvích záhrobí a temných nočních můrách, které sní mrtví ve svém věčném odpočinku.

V těchto knihách je popsáno mnoho kouzel kráčející smrti, vyvolávání magické energie a ovládání nižších nemrtých. Také vyprávějí o obřadech, které přitáhnou temnou magii, uvádějí dny, kdy je zlá magie nejsilnější, a místa, kde je nejvyšší koncentrace temné magie.

První a nejproslulejší z těchto zlých knih je Devět knih Nagaše. Nepředstavitelně dávno sepsal Nagaš, Nejvyšší pán nemrtvých a sám Velký nekromant tyto děsuplné svazky. V nich jsou sepsány veškeré znalosti tohoto umění. Všechny ostatní knihy o nekromancii jsou psány na základě těchto bezbožných knih.

Mnoho z nejsilnějších kouzel Devíti knih Nagaše je příliš náročných na pouhé smrtelníky, neboť na svém vrcholu se Nagaš mohl měřit se samotnými bohy. Ale pro pilného studenta obsahují všechny informace potřebné k nekromantství. Vyvolávání a ovládání nemrtvých a oběti potřebné k vyvolávání duší jsou rovněž popsány na stránkách Liber Mortis, stejně jako tajemství prodloužení života kradením síly živým.

Kniha smrti byla sepsána šíleným arabským knížetem Abdulem ben Rašidem. Cestoval do Země mrtvých na dalekém jihu a přiveden k šílenství svou zkušeností sepsal tento bezbožné veledílo. Nežil dost dlouho, aby viděl rozšíření veřejného hnusu ze své práce či velkou hranici, na níž nechal kalif Ka-Sabaru spálit všechny kopie, které se mu podařilo shromáždit. Naneštěstí jich mnoho vydrželo a byly odneseny do Starého světa vítěznými rytíři během dobyvačných výprav.

Kniha smrti mluví o velké poušti na východ od Arábie, na níž leží nekropole - města hrobek neklidných mrtvých. Za temných nocí se mrtvoly pohnou uzavřeny ve smrti do konce věčnosti a v pyramidách zbudovaných před dávnými lety se ďábelská šlechta posadí na trůny mezi vybledlou nádheru a nepočetné mrtvoly. Sní dlouhé, temné sny o své dřívější slávě, přerušené občas vydáním rozkazu svým hnijícím dvořanům. Pak armády nemrtvých pochodují do války proti jiným králům Země smrti nebo někdy napadnou araby a jiné lidi natolik nevědomé, že žijí příliš blízko.

Liber Mortis je nejepší zdroj vědění o nekromancii přístupný učencům Starého světa. Byla sepsána nekromantem Frederickem van Helem, lépe známým pozdějším generacím jako Vanhel. Jedna zcela zachovaná kopie této knihy je skryta pod zámkem v trezoru Velké Sigmarovy katedrály v Altdorfu a může být studována jen se zvláštním svolením samotného Velkého theogenisty. Vanhel byl nekromant v časech Velkého moru a sestavil své veledílo z překladů Nagašových knih. Je to tato kniha a její kopie, které rozšířily mnoho hrůzy a smrti v zemích Starého světa.

Grimoár Necronium byl sepsán Wsoranem známým jako otec upírů. Kromě nekromantských kouzel je naplněn proroctvími zkázy, vyprávěním o světě, který má nastat, kde bude Říše v rozvaliných a jen mrtví budou kráčet pod oblohou bez slunce a kde budou upíři vládnout ubohým otrokům a lovit je ze sportu. Říká se, že každý, kdo si přečte tuto knihu podlehne šílenství, z něhož není návratu. Možná Grimoár Necronium podává nepopiratelné důkazy, že jsou Wsoranovy proroctví pravdivá. Možná jsme již odsouzeni do věčného otroctví.
Lidé se bojí smrti více než všech ostatních věcí. Většina lidí je spokojena, když vychová syny a dcery, kteří zajistí, že jejich rod bude po jejich smrti pokračovat. Králové a císaři staví pomníky, aby si je další generace pamatovaly - tak po nich něco zůstane ještě po jejich smrti. Ale někteří jednotlivci se uchýlí k temnějším, zoufalejším činům. Obrátí se k temnénu učení nekromancie.

Ve světě je největším zdrojem energie magický vítr. Magická energie proniká vším a jak proniká světem, vítr se rozlévá do mnoha pramenů, dávaje sílu kouzlům čarodějů. Některá nicméně zůstane jako vířící masa čisté temné magie. Ta se dostává na místa smrti a zla, dějiště vražd a nemocí. Bojiště, hřbitovy a hrobky, márnice a morové jámy přitahují tuto hroznou sílu. Tato energie je používána pro nekromantská kouzla.

Nekromancie je magie světa mrtvých. Nekromant je schopen komunikovat s mrtvými a vyvolat jejich duši a také dovede prodloužit svůj život na staletí a oživovat mrtvá těla, vytvářeje tak legie zombií, aby za něj bojovaly.

Ti, kdož provozují nejstrašnější ze zakázaných umění stojí před mnoha hroznými nebezpečími. Někteří se pokoušejí prodloužit svůj život o desetiletí i staletí nad přirozenou dobu. Nekdy uspějí a tito jednotlivci si uchovají své fyzické tělo a rozum, ale obvykle je výsledek horší než samotná smrt. Stálé používání temné magie vyčerpá duši a zkřiví tělo, a jak čas ubíhá, nekromanti se stávají stále vychrtlejšího vzhledu.

Ne všichni ti, kteří studovali nekromancii, začali jako zlí lidé. Ztráta milovaného, touha po moci ze vznešených důvodů či prostě přirozený strach ze smrti jsou všechno věci, které mohou člověka přivést k hledání zakázaného učení. Ale nekromantská magie zničí vše, čeho se dotkne a soustavné jednání s živou smrtí a strach z pronásledování brzo dožene i nejhouževnatější k paranoi a šílenství.

Nekromanti se ochraňují proti smrtícím účinkům temné magie naváděním její síly přes mrtvé bytosti nebo jejich duše. Navzdory tomu jsou lidští nekromanté pomalu poznamenáváni svým kontaktem s temnou energií. Nakonec si je smrt vyžádá obzvláště hrozným způsobem. Jejich chtivý rozum bude narušený, jejich těla změněna na páchnoucí, kráčející mrtvoly a jejich příčetnost bude ztracena v moři hrůzy, s kterými se setkají ve světě mrtvých.

Nekromanti jsou všeobecně oškliví. Lidé Starého světa uznávají smrt a kněží Morra a lovci čarodějnic neúnavně pátrají po těch, kteří znesvětí místa odpočinku zemřelých. Mnoho ctižádostivých nekromantů zahynulo v očistných plamenech lovců čarodějnic.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama